Spadl jsem na zem. Tady a teď. Otevřu oči a říkám si „Odkud jsem to spadl? Kde jsem to byl? Co se to to přes mě jako převalilo?“
„Nic, dýchej, byl to jen sen.“ Odpoví slabý, ale důrazný hlas, který nepřipouští pochyby.
No ale pěkně živý sen, pomyslím si.
„Dobře  a co teď? Kudy dál?“ Povídám po chvilce.
„Máš nějaké sny? Chtěl by sis něco splnit?“ hlas na to
„Jasně že mám, kdo ne?“
„No tak přestaň snít a vydej se za nimi. Spal jsi dlouho.“
„A kudy?“ Já na to, plný otázek.
„Uvidíš, ten příběh musíš napsat sám. Udělej první krok a nesnaž se vidět něco, co ještě není.“
Pochopil jsem, že všechny další otázky jsou zbytečné. A najednou bylo ticho a já udělal první krok a vydal se na cestu.